Jaké známe výbojky

Halogenidové – nástupci rtuťových výbojek

Halogenidové vysokotlaké výbojky se vyrábí velmi podobným technologickým postupem, jako ty rtuťové, základ směsi pro vytvoření výboje také tvoří rtuť a spolu s ní přídavky tzv. kovových halogenidů nebo kovů vzácných zemin. Určitou nevýhodou je delší doba náběhu na plný výkon a čas potřebný k jejich zchladnutí. Mají také specifické požadavky na konstrukci svítidla, to musí být odolné vůči vysokým teplotám a musí plnit dostatečné bezpečnostní normy s přihlédnutím na světelný zdroj, který pracuje pod velmi vysokým tlakem. Manipulaci s výbojkami tedy nelze svěřit laické veřejnosti, jejich výměny a instalace musí provádět proškolený odborník.

pouliční světlo

Značnou předností je široké spektrum barvy světla a velmi vysoký světelný tok. To umožňuje využít je ve velmi širokém spektru oblastí. Setkáte se s nimi na sportovních stadionech, osvětlují frekventované úseky silnic, nebezpečné přechody pro chodce, podchody, obchodní centra, velkokapacitní parkoviště včetně těch nadzemních, letištní plochy, odbavovací haly, nádražní peróny a mnoho dalších. Teplota chromatičnosti může přecházet od teplé bílé ke studenému namodralému světlu, vhodnému do míst, kde je vyžadována spíše bdělost, než navození poklidné atmosféry.

metro

Sodíkové

Ve směsi rtuti a argonu převládá sodík uvnitř baňky, ten vyzařuje bílé světlo se žlutavým nádechem a jde tedy o teplou barvu o teplotě chromatičnosti kolem 3000 K. Sodíkové vysokotlaké výbojky postupně nahrazovaly své rtuťové předchůdce vzhledem k levnějším výrobním a provozním nákladům a lidé si na ně zvykli převážně v podobě veřejného osvětlení silnic, dálnic, parků, některých parkovišť a fasád historických budov. Považujeme je za přirozený kolorit a teplý odstín je příjemný a více přirozený v souvislosti s průběhem denních cyklů a hormonálními změnami, které probíhají v organismu.